MUDr. Martin Smetana, 7.3. :
Vážená biatlonová veřejnosti,
Byl jsem osloven, abych se vyjádřil k ožehavému tématu střelby ve stoje u dětských kategorií. Nerad se pouštím do veřejných diskusí, ale výzva byla tak imperativní, že mi nic jiného nezbývá…. Při veškeré snaze zachovat jen profesní lékařský náhled na danou problematiku se mi to nedaří neb jsem dlouholetým závodníkem, v jisté době i trenérem, jakož i organizačním činovníkem v biatlonu, takže můj názor nebude pouze odborný náhled ortopéda.
Po přečtení diskusních příspěvků jsem velice potěšen vaší snahou o zapracování zdravotní problematiky do dané diskuse, byl bych ale velmi bláhový pokud bych si myslel, že většina z Vás se pravidelně se svými svěřenci věnuje často uváděným „kompenzačním cvičením“. Vím, že ani naši špičkoví reprezentanti nic takového nedělají ani to nemají ve svých návycích….pokud by tomu tak bylo tak máme téměř vyhráno a není o čem diskutovat (ze zdravotního hlediska ovšem).
Takže:
Pokud máte obavu o zdravý vývoj pohybového aparátu vašich svěřenců vězte tedy, že čas strávený v té „nezdravé“ střelecké poloze ve stoje zcela jistě neovlivní vývoj trupového svalstva, o skoliose nemluvě ta není způsobena záteží jedná se o vrozené či vývojové deformity, které mohou být nevhodným zatěžováním pouze prohlubovány. Při průměrné tréninkové aktivitě 2 střeleckých tréninků týdně a 20 odstřílených položek předpokládám polovinu z nich v poloze ve stoje, čas je zhruba 1-1,5 min na položku takže děti stráví v této poloze 30 min za týden rozděleno do 20 intervalů….při správně zapracovaném svalstvu za tuto dobu nedojde ke svalovým spasmům (křečím), které by se další zaujatou polohou prohlubovaly (nemluvím o křečích v zádových svalech s neurologickými příznaky u veteránských kategoriíí…). Pokud bude takovýto trénink prováděn po správném rozcvičení, ve správných intervalech, a bude následovat správné, říkejme tomu protažení neboli kompenzační cvičení, tak se u věkové kategorie 14-15 let nemusíme obávat zásadních pochybení. Naopak pokud budeme střílet pouze vleže, tak pravděpodobně zdvojnásobujeme čas strávený v této poloze, navíc nebude docházet ke střídání poloh a přetěžování se bude kumulovat (zde samozřejmě chápu aspekty, které vedou ke střelbě jen vleže u mladších kategorií, ale předpokládám, že nárůst četnosti střeleckých tréninků je v čase progresivní).
Můj závěr tedy je:
Střelba ve stoje není zásadním problémem pro správný vývoj dětí uvedené věkové kategorie za dodržení určitých pravidel:
· Správná střelecká poloha
· Vhodný výběr kandidátů pro daný sport, podpořený lékařským osvědčením (za dodržení určitých pravidel mohou i lidé stigmatizovaní určitou vadou pohybového aparátu provozovat sport na vrcholové úrovni, ale lékařský dohled a rehabilitační péče jakož i snaha samotného sportovce je nezbytná)
· Nutnost kompenzačních cvičení (jejich instruktáž může být předmětem semináře s fysiotherapeuty, zde se otvírá prostor pro iniciativu svazu biatlonu)
· Správné časové zařazení tréninku střelby ve stoje ( ve 13 letech dopředu před sezónou…? Proč? V touze po dobrém výsledku? Snaha je připravit sportovce na vrcholovou úrověň v dospělosti, nebo ne?)
· S přáním bohatých úspěchů na biatlonovém kolbišti a minima návštěv lékařských ordinacích
MUDr. Martin Smetana, Lékař české biatlonové reprezentace
V Jablonci nad Nisou 7.3.2010
Tomáš Bystřický, 5.3. :
Dobrý den, omlouvám se již po termínu ale rád bych něco napsal k současné problematice.
Předně: nejsem trenér ani špičkový závodník ale v letním biatlonu se pohybuji již přes 10 let od přípravky do juniorů s úspěchy i neúspěchy.
Pokusím se svoje myšlenky a názory ucelit.
Jsem pro zachování stojky v žácích C. Jinak ztratí svojí pestrost. Když jsem procházel čactvo A,B,C byl jsem zvědavý na každou změnu jako délka tratí, jiná zbraň a hlavně střelbu ve stoje. Vždy jsme okukovali starší kamarády jak si se stojkou poradí a těšili se na ni. To samé dnes vidím u našich dětí. Tento proces postupného zvyšování nároků mi přijde optimální.
Nevidím problém v tom, že každý je jinak velký, pravidla jsou přece pro všechny stejné a v životě to tak prostě je.
Je dobré se stojku naučit se už v žactvu, jinak bude přechod na malorážku ještě těžší. Malorážka je těžší, kope a terče jsou poměrově menší než vzduchovkové, to je dost změn na které je třeba si zvyknout natož potom se ještě učit stojku. I tak je v dorostencích A největší úmrtnost závodníků, když už tam postoupí, kolik lidí setrvá do Bčka atd.. ?
Zrušením stojky se žactvo stane mnohem nudnější kategorií, nebo není důležité aby to dětí hlavně bavilo?
Je zde mnoho názorů profesionálních trenérů SCM a velkých klubů, které samozřejmě respektuji. Mám ale dojem, že tito trenéři se nepotýkají s nedostatkem závodníků a existenčními problémy. Závodníci toho hodni k nim přestupují z jiných klubů, nebo mají ve svém okolí silnou tradici a základnu ze které mohou vybírat. Situace malých klubů v krajích kde není biatlon tak tradičním sportem je ale poněkud jiná. Pro takové kuby je úspěch každý další člen který rád trénuje a dochází na tréninky.
V zájmu klubu není slabší kusy vyřadit a soustředit se jen na ty nejlepší. Takový přístup, který se praktikuje, nemá budoucnost a náplní každého klubu by mělo být vytvořit silnou základnu a a ukázat biatlon co nejvíce lidem aby se stal populární, jedině tak bude možné vybírat další reprezentanty pro SCM.
Blízkou budoucnost vidím dosti bledě nejen kvůli finanční situaci ale současnému přístupu. Vše točí okolo několika málo klubů a jejich svěřenců, které je možné spočítat na prstech rukou. Kdo ale nahradí současnou špičku, když zde bude jen minimum klubů? Pro spoustu lidí tak zůstane biatlon úplné tabu, protože nejbližší klub a soutěž bude vzdálená stovky km. A všechny tyto změny k tomu spějí..
Štafety rozhodně ano, jsou to atraktivní a dynamické závody.
Pro slučování ČP bych byl v případě, že pořadatel bude schopen nabídnout většině závodníků hromadné ubytování a stravování, zejména pro žactvo např. školy a jejich jídelny(Praha, Břidličná,..). V takovém množství závodníků bude o cenově dostupné ubytování stravování nouze. Děti si rozhodně nebudou platit stravování v restauracích. I přesto si myslím že samostatné závody budou lépe zorganizované a takové "volnější".
To jsou mé postřehy a názory za poslení dobu. Děkuji za prostor k vyjádření.
Tomáš Bystřický, BK Elán Zruč / Tatran Železná ruda
Karel Soukal, 3.3. :
Ahoj, stojka žactva - NE!
Vzhledem ke hmotnosti zbraně a velkým fyzickým rozdílům mezi sportovci by to nebylo vhodné!
K.Soukal, SG Jbc
Beďa Šafařík, 3.3. :
Ahoj Vlastíku !
Škoda, že tvé televizní olympijské komentáře nemohly být veselejší, je to sport, a o to více práce je před všemi biatlonovými nadšenci.
Dovolím si po termínu pár poznámek k mládežnické střelbě:
Každý z trenérů má své zkušenosti, priority, krédo. Žádný z přízpěvků nelze jednoznačně zavrhnout.
Střelba ve stoje - ano, odpor spouště co nejblíže 0,5 kg Ležka - všichni s oporou (budou správně spouštět ze stabilní zbraně) A nyní to, na co jsem v příspěvcích nenarazil:
Z mládežnického biatlonu do 16ti let bych udělal "závod sdružený". Špičkové střelecké návyky (pokud je vůbec děti získají a já o tom silně pochybuji) zlikviduje předčasná snaha po rychlosti a ještě při zátěži.
První částí závodu by byla střelecká soutěž na přísněji bodované terče třeba 5 terčů a 3 ranách v časovém limitu třeba 10 min. To samé stojka. Vítěz střelby by startoval v 00, další v pořadí vždy plus nějaké vteřiny dle délky tratě.
Toto bych aplikoval i při přechodu na malorážku. Rozhodně vyrostou kvalitnější střelci a rychlost přijde se stabilitou.
Při předčasné zátěžové střelbě zakoření špatné návyky, se kterými se později potýká i reprezentace a závodník se jich nedokáže zbavit. Na zátěžovou střelbu pouštět za odměnu až od 15ti let. Letní soutěžní klidovka pomůže odhalit neduhy, ale ne na sklopkách i těm nejlepším borcům. Přesná biatlonová střelba bude vždy záludná, jde o stavebnici návyků, každý je důležitý ve svém okamžiku. Téma je rozsáhlé, navíc co člověk to individualita a přísná šablona také není možná. Bude ale stále platit, že špičkový biatlonista je špičkový běžec a výtečný střelec.
Nevím, zda jsem se vyjádřil srozumitelně, ale těším se na každé naše setkání. Zdraví Beďa Šafařík
Jiří Falrus, 2.3. :
Celkově souhlasím s myšlenkou zrušit střelbu v stoje v žákovských kategoriích.
Nesouhlasím s názorem zrušení střelby ve stoje z důvodu ulehčení práce při pořádání závodů, nebo že je střelba v stoje nevhodná pro vývoj páteře (budeme snad za pár let rušit i střelbu v leže? …).
Zrušením stojky by se mohl zvýšit počet závodníku, kteří splní kritéria pro zařazení do SCM. Myslím si, že zrušení stojky by mohlo mít pozitivní efekt, po kterém volají trenéři dorostu a reprezentačních družstev. Již několikrát zmiňovali, že musí děti odnaučovat špatné návyky při střelbě v stoje (výška terčů, váha zbraně). V současné době střelba v stoje u žactva je více o náhodě.
Myslím si, že jako trenér žactva budu mít více prostoru pro nácvik techniky běhu a nácvik střelby v leže. Závody budou velmi dramatické a atraktivní díky vyrovnanější střelbě v leže a bude více záležet na běžeckém výkonu.
Faltus Jiří, trenér žactva KB OEZ Letohrad
Michal Málek, 1.3. :
Ahoj Vlasto,
můj názor na toto asi ožehavé téma je: stojku u žactva zrušit.
Nedokážu hodnotit střelecký trénink žactva, ale již mohu něco dodat k přecházejícím sportovcům z žactva do kategorie dorostu.
Vzhledem k hodně odlišnému pojetí střelby ze vzduchovky a biatlonové střelby z malorážky, si žáci ve většině případů s sebou nesou již špatné a zafixované návyky a pro jejich odstranění potřebují hodně času, který by se dal jistě v jejich přípravě využít lépe.
S vyjmenovanými argumenty se dá jen souhlasit.
Michael Málek, trenér SCM Letohrad
Jarda Bedrník, 1.3. :
Ahoj Vlastiku,
náš názor je takovýto
Žáci by se měli sportem především bavit a rozvíjet bychom měli u těchto dětí především všeobecnou přípravu, smysl pro odpovědnost a cílevědomost.
V našich podmínkách je to v zimě o tom, že by měli být především dobrými lyžaři abychom z nich dál mohli vychovat dobré biatlonisty. Dobého běžce naučíš střílet, ale dobrého střelce nenaučíš rychle běhat.
Stojka u žáků, kteří jsou různě vyspělí a střílí na vzdálenost 10 m s výškou terče 110 cm , přináší různé obtíže a špatné návyky , které se pak na malorážce těžko odstraňují. Není to chyba jenom trenérů a těch žáků, oni to prostě neudrží a nedotlačí na terč a musí se k tomu různě kroutit - na druhou stranu nikdo nebude dělat speciální pažby pro žáky.
Z našich zkušeností výborný střelec na vzduchovce měl většinou velké problémy s přechodem na malorážku, kdežto průměrný střelec ten přechod zvládal lépe. Podle našeho názoru bychom stojku zrušili. Dorostence to naučíš lépe a rychleji, když si nepřinese ze vzduchovky nějaký zlozvyk.
Měli by se k tomu, podle mne, vyjádřit ještě trenéři SCM.
Jarda Bedrník, prezident KB Jilemnice
Blanka a Jiří Kantovi, 1.3. :
Dobrý den,
pracujeme s dětmi v biatlonu s manželem pouze čtyři roky, ale naše zkušenosti z vlastní kariéry v biatlonu, sportovní střelby a i jiných sportů nám dávají možnost vyjádřit se k danému tématu.
Do biatlonu jsme se zapojili kvůli v té době celkem úspěšnému synovi, v současné době startují i naše dvě dcery a máme v klubu ještě kolem deseti dalších dětí. Snažíme se rozšířit naši základnu tak,
aby sport děti bavil, aby neseděly celý den ve škole, u PC nebo se někde nudily a fetovaly s partou, ale děláme jej také tak, aby to nebyla dřina, která jim likviduje zdraví. Jakýkoli sport dělaný buď vrcholově nebo špatně bez správného vyváženého tréninku přináší zdravotní problémy, jednostranné přetěžování dětí a narušování správného vývoje těla. Máme samozřejmě radost, když se jim daří,
ale hlavně, že se zúčastní, nemůže každý vyhrát. Ovšem když si všimneme některých závodících dětí, na kterých jsou vidět ty velké tréninkové dávky, posilování a pravěpodobně přetěžování a když vidíme chování některých trenérů, vedoucích, rodičů, případně i organizačních pracovníků, tam jdou hlavně za těmi výsledky, ale právě to přináší i zdravotními problémy dětí.
Proto náš názor na jednotlivé problémy, které se momentálně řeší, vychází hlavně z toho, aby biatlon dětí byl hlavně sport pro radost a měl širokou žákovskou základnu, kterou jak ukazují výsledky dospělých opravdu potřebuje:
1. Nerušit pro kategorii "C" střelbu ve stoje, je to pro děti při rozumném tréninku dobrá příprava na malorážku a opravdu povýšení této kategorie do "starších"
( pro příklad, že fyzické předpoklady nehrají až takovou roli jsou moje děti: nejstarší dcera - bude nyní v dorostenkách "A" - má stojku úspěšnější než ležku, mladší děti - oba budou druhým rokem v "C"- větší a silnější syn má se stojkou velký problém, kdežto dcera, jeho dvojče, menší a fyzicky slabší má stojku jednu z nejlepších a hlavně nejrychlejších ve své kategori)
2. Pokud zachováte střelbu ze vzduchovek Steyr v kategorii "A", neřešit žádné jednoranné zasobníky, protože by to přineslo pouze velký počet diskvalifikací za manipulace a nutnost mít jednoranné zásobníky.
3. Se spojením závodů dospělých a žactva souhlasíme, pouze termín v srpnu je opravdu špatný a bude podle nás účast dětí hodně slabá
4. Vzhledem k navrženým spojeným termínům (konec června a srpen), k malému počtu dětí v jednotlivých kategoriích celkem, počtu regionálních závodů během sezóny a pro zlepšení náboru nových dětí i v průběhu roku a jejich zapojení do závodů, bychom vůbec neřešili nějaké omezování počtu závodníků na pohárových závodech a možná ani pro MČR. Na druhou stranu přinese větší počet závodníků i větší příjem pro pořádají klub ze startovného.
5. Štafety: a) souhlasíme s povinností uspořádat štafetový závod na každém pohárovém víkendu - hlasy některých klubů, že budou muset na závody jezdit již v pátek, je pro nás, jež takto musíme jezdit většinou, trochu diskriminace. Druhá věc je, že pro děti je potom čekání na sobotní závod až po obědě strašné dlouhé.
b) Štafetové závody navrhujeme tříčlenné náhodně losovat vždy z jednotlivé kategorie, nespojovat žáky a žákyně, pouze při chybějícím členu případně doplnit do trojice, aby měl možnost závodit každý zájemce. Aby byl tento systém pro závodníky motivující, udělat bodování štafet jako u jednotlivců, kdy si ale každý startující ve štafetě ponese získané body do vedlejší tabulky jednotlivců ve štafetách, která může mít úplně jiné vítěze než ta hlavní, protože zde bude záležet na štěstí při rozlosování. Děti získají další zkušenosti a v závodě může být zapojen každý.
Udělali jsme vloni na jaře při regionálním závodě i štafetový závod, kdy jsme nalosovali do štafet po jednom z dospělých nebo dorostu, jednom z kategorie "C" nebo "B"a třetí byl z kategorie "A" nebo přípravky a ohlas na tuto aktivitu byl velmi pozitivní.
Doufáme, že všechny případné změny budou dány na vědomí včas všem, abychom se s jim mohli přizpůsobit a že budou ku prospěchu dalšímu vývoji v biatlonu.
S pozdravem
Blanka a Jiří Kantovi, Klub biatlonu Plzeň-Litice
Jiří Vilhelm ml., 28.2. :
Dobrý den,
Jsem trenérem již něco přes 20 let. Od roku 1996 pracuji s dorostem, ale žactvo stále částečně sleduji. Nebojím se spolupracovat se střeleckými trenéry specialisty ani s trenéry atletiky. Snažím se mít rozhled i dál než je biatlon. Chtěl bych se trošku vyjádřit k tomu,co se tady začalo dít:
1/ Za prvé nepovažuji uveřejnění několika dopisů na netu za diskuzní fórum. Diskuze znamená moci rychle reagovat na něco uvěřejněného. Opravdu je to diskuze, když je spuštěna tímto podivným způsobem 22.2. a jen do konce měsíce (tzn. 6 dní)? Kolikrát je možno na někoho reagovat? A na takovém základě měnit pravidla?????
2/ Proč se má měnit tolik věcí najednou? Zvýšení startovného (o kterém si myslím, že je v létě již na dost vysoké hranici), nápad s připojením žactva k dorostu a dospělým v srpnu, návrh zrušení stojky u žactva, změny parametrů zbraní u vzduchovek, návrhy změn u štafet žactva a nevím k jakým dalším změnám eventuelně má dojít....
3/ Žactvo a střelba – můj pohled na věc je ten, že technická komise vůbec nezvládla usměrnění zbraní Steyr. Původně to mělo být jen pro žactvo C, jenže se to celé zvrtlo, okamžitě na tyto zbraně přešla kategorie B a přes protesty většiny trenérů i kategorie A. Peníze utracené za hromadu těchto zbraní považuji za vyhozené, protože spíše vývoji střelce v žactvu ubližují. Já osobně s dorostem z finančních důvodů trénuji střelbu i na vzduchovce, ale používám staré vzduchovky s pružinou a pohyblivým válcem a všem to doporučuji (Haenel). Z mé praktické zkušenosti vím, že podstatný rozdíl mezi dnešní vzduchovkou a malorážkou není v odporu spouště (nevím, jak to může stále někdo tvrdit), ale v tom, že malorážka má ránu a kope!!!!!!! Víte,co u toho střelci provádějí??? Jak rozmazlení žáci po přechodu do dorostu vyloženě zavírají oči???? Jak neumí držet zbraň a všelijak ji křiví? Jenže se špičovou vzduchovkou s tím nemají problém a trefují se.
4/ Žactvo a stojka – klidně zrušte, ale považuji to za krok zpátky. Myslím, že je lepší se učit stojku už na vzduchovce, než až později na malorážce, kde se musí už většinou srovnávat celkově s přechodem na jinou zbraň. Souhlasím s názorem, že pokud je v tomto zdravotní problém, ale jen díky nám trenérům, protože často podceňujeme kompenzační cvičení. Ono totiž při správné ležce dostávají ty záda taky pěkný záběr, tak kdo ví, jestli není nakonec lepší ty polohy střídat a nemít jen tu jednu.
5/ Můj návrh pro žactvo ohledně střelby– asi lze těžko vrátit starší zbraně (otevřená mířidla by správným návykům pomohla,klidoví střelci je v žactvu používají), ale mohlo by se přejít zpět na jednotlivé nabíjení (třeba i jen mladším kategoriím). Používání hranolové mušky by žáky donutilo pečlivěji mířit a výrazněji by poznali náklon pušky. Odporem spouště bych se nijak zvlášť nezabýval, to považuji za zbytečnost.
6/ Když jsem na začátku nadnesl, že chybí diskuze o dalších tématech, tak tady několik příkladů:
Startovné na závodech, počítání závodu dvojic do ČP jednotlivců, změna podmínek závodu vůči schváleným propozicím,podmínky pro spojení závodů žactva s D+D, změna věkových kategorií, eventuelní povolení startu žáků v dorostu, podpora pořadatelům závodů, oceňování závodníků na závodech, úpravy pravidel hlavně u žactva (starší pojedou dle mezinárodních), koncepce pro rozvoj žactva.
Závěr:
V letošní sezóně vše nechat při starých pravidlech, nevymýšlet novinky, vše řádně prodiskutovat na Valné hromadě, kde by se měl na takové věci najít prostor a poté již nové komise s novým mandátem
mohou na základě učiněných závěrů něco podniknout. A čas do valné hromady využít na diskuze a třeba opravdu by mohlo vzniknout nějaké to diskuzní fórum.
Jiří Vilhelm ml., KB Orlová
Stanislav Jančařík, 28.2. :
Ahoj všem,
taky bych chtěl přidat můj osobní názor na zamýšlené zrušení střelby ve stoje u žákovských kategorií.
Dle mého názoru, by bylo takovéto rozhodnutí chybou. Naši mladí svěřenci (alespoň u nás) se těší a nemohou se dočkat každého posunu vpřed a tím samozřejmě je i postup do další kategorie s možností střelby ve stoje. Učit se něčemu novému jako jejich starší kamarádi, ve kterých mají nezřídka vzor, chceme jim toto upřít. A nebyly by pro ně pak v tomto mladém věku závody trochu „nudné“ a bez střelby ve stoje předvídatelné. Chceme přece vychovávat závodníky s chutí a motivací se neustále učit a zlepšovat se?
Dalším, dle mého názoru důležitým aspektem, je budoucí zvládnutí přechodu do malorážkových kategorií. I ze své vlastní zkušenosti závodníka je lehčí toto zvládnout, když mám správné návyky střelby ve stoje. Je proto spíše potřeba zaměřit se na dostatečné a úměrné „dávkování“ tréninku a správné osvojení si těchto dovedností. Toto je zcela v kompetenci trenéra a jeho profesionality. Je snad zcela logické, že své svěřence záměrně a systematicky nepřetěžujeme, vybíráme vhodnou zbraň, úměrnou jeho možnostem a schopnostem. Nebylo by snad lepší a pro naše mladé závodníky vhodnější, abychom my místo zrušení spíše přemýšleli nad vhodným vzděláváním trenérů v této oblasti. Myslím, že nikdo z nás by se vzdělávání, školení, kurzům případně metodice v této oblasti nebránil. Našim závodníkům rozhodně nechceme poškodit zdraví, avšak neničí si ho v dnešní době úplně něčím jiným? Buďme rádi, že je tento sport baví a je pro ně lákavějším, než trávením času sezením u PC!
Kolik z nás, kteří jsme byli a možná ještě jsme závodníky, si opravdu vážně poškodilo páteř a myslí si, že to bylo způsobeno tréninkem střelby ve stoje?
Stanislav Jančařík, KB Karviná
Jan Kolář, 27.2. :
Dobrý den,
Dovolte mi vyjádřit se k dané problematice střelby starších žáků ve stoje. Předesílám, že je to pouze můj osobní názor z pohledu závodníka, rodiče a pomocného trenéra dětí.
Zdravotní hledisko:
Za toto hledisko se dá schovat cokoli. Hlavně zdraví, ano souhlasím. Ruku na srdce, kdo s dětmi alespoň trochu neposilujete? Protože to by se také podle vyjádření lékařů nemělo. Jako žák jsem také posiloval a střílel ve stoje a nemám pocit, že by mi to nějak ublížilo. Daleko rizikovější pro zdraví vývoj, než střelba ve stoje, se mi zdá současný sedavý styl života dětí.
Hmotnost zbraně:
Co dodat. Snad jen jednu věc. Jste proti střelbě žáků C ve stoje, ale zároveň je běžnou praxí jejich postaršování v letním období do kategorie mladšího dorostu, aby se mohli lépe připravit na zimní sezonu. To nikomu nevadí?
Špatné návyky:
Špatné návyky si závodník může udělat kdykoliv, nejen v žácích při střelbě ve stoje. Že ano! J Proto se na to nevymlouvejme. Takže je to jen o tréninku a trenérech! Zde bych viděl snad největší problém našeho současného biatlonu. Absolutní nespolupracování.
Můj návrh zní:
Místo zrušení střelby ve stoje bych navrhoval větší spolupráci mezi kluby v odhalování těchto chyb. V dnešní době techniky je možno natočit střelbu na video a podle startovních čísel uvést jednotlivé chyby závodníků. Najde se takový odborník, který je schopný tyto chyby odhalit? Možnost využití i u dorostu. Více očí, více názorů ® více sestřelených terčů.
Neřekl bych, že máme zrovna převis zájemců o biatlon. Střelba je mnohdy jediný důvod, na který nalákáte nové žáčky. Běhat můžou kdekoliv, tak proč si vybírat zrovna biatlon?
Nyní uvažujete o zrušení stojky, za rok přijdete na to, že z finančních či jiných důvodů, třeba špatných návyků, zrušíte střelbu dětí úplně. Tím zrušíte dětskou základnu a povede to pouze k nákupu lyžařů a jejich předělávání na biatlonisty. To chceme? J
Já za sebe říkám, stojku rozhodně nerušit.
Jan Kolář, SK Rover Praha
Radek Ježek, 27.2. :
Vážení biatlonoví přátelé,
ačkoli nejsem přímo zasažen aktuální děním v žákovských kategoriích, dovolím si vyjádřit svůj skromný názor, jako někdo kdo se o kolo biatlonu již nějaký ten pátek pohybuje. Koneckonců jsem s biatlonem jako žák také začínal.
Pokud to mám vzít postupně dle předložené argumentace:
1. Nemyslím si, a konzultace s trenéry žáků my to potvrdila,že by rozumný a vyvážený přístup k tréninkům a střelecké přípravě měl zásadně negativní vliv na vývoj našich mladých nadějí. Každodenní trénink samozřejmě vede k negativnímu jednostrannému zatěžování organismu. střelecký trénink jednou týdně snad nemůže ublížit. I vývoj organismu v tomto období je relativně rychlý a ten kdo v zimě flintu sotva unese může v létě být již zralý.
2. Argumentaci na téma zbraně považuji za špatný žert. Jestliže dnes argumentujeme váhou zbraně, její přesností a odporem spouště, tak tím v podstatě přiznáváme svoji neodbornost a nekompetentnost, protože jsme investovali nemalé prostředky do materiálu, který nám spíše škodí, než aby přinášel užitek. Kolik nás to stálo 4 mil.?
3. Přínos pro organizátory v podobě jednoduší stavby střelnice a "úsporou"
koberců, to je další laciné zdůvodnění, protože to je to poslední co by organizátory trápilo.
Asi nikoho nepřekvapí, že moje stanovisko k tomuto problému je negativní a při případném hlasování v technické komisi ho nepodpořím.
Řečnická otázka na konec. Nezdá se Vám, že ten náš sport až příliš zjednodušujeme? Dorostenci A jezdí bezezbraně, dnes zrušíme stojáka pro žáky. Kam budeme ustupovat dál?
Pojďme se raději zamyslet nad tím, co se dá udělat pro to aby nám nové vzduchovky sloužily ku prospěchu.
1. Konstrukce terčů
2. Větší vzdálenost např. 15m
3. Průměr terče
S pozdravem Radek Ježek, BK Jablonec n/N
Miloslav Mikulášek, 27.2. :
Dobrý den,
dovolte mi, abych se též krátce vyjádřil k problému střelby ve stoje v kategorii žactva. Mohu toto posoudit ze své zkušenosti, jelikož jako bývalý sportovní střelec jsem střelbu ve stoje intenzivně trénoval již v žákovské kategorii. Plně souhlasím s tím, že zdravotní hledisko je na prvním místě. A ze své zkušenosti taky mohu potvrdit, že trénink střelby ve stoje může zpětně negativně ovlivnit návyky sportovce při střelbě v leže. Určitě bych v žákovské kategorii upřednostnil dokonalé zvládnutí střelby v leže a jsem si jistý, že trénink "stojky" pak nebude zpětně tolik ovlivňovat získané návyky. Souhlasím též i s tužším nastavením spouště zbraní, přechod na malorá ;žku pak není tak těžký. Určitě bych v žákovské kategorii upřednostnil rozvíjení běžeckých dovedností v tréninku s jednou střeleckou polohou. S tréninkem polohy ve stoje bych určitě nechvátal, hodně záleží na fyzických předpokladech každého jednotlivce, ale zdravotním přínosem to pro děti rozhodně není.
S pozdravem
Miloslav Mikulášek
Staré Město pod Landštejnem
Richard Bořuta, zodpovědný trenér RDJ, 25.2. :
Dobrý den,
Za svojí osobu se přikláním k názoru opustit střelbu ve stoje v kategorii žactva. V zásadě podporuji většinu z důvodů zmiňovaných v článku, navíc je podle mě zbytečné tříštit naše úsilí v přípravě sportovců. Oproti dřívějším dobám, naše mladá generace tráví více času sedavou činností, což se projevuje na celkově zhoršeném fyzickém stavu a zdravotní kondici. Skladba našich tréninků v této věkové kategorii se tomu musí přizpůsobit, potřebujeme trávit více času fyzickým tréninkem, ale zároveň najít dostatečný prostor pro kvalitní trénink střelby. Začátečníci budou mít také šanci rychleji dohonit své zkušenější kolegy, zatímco naučit silově dobře připraveného závodníka s dobrými návyky při míření a spouštění v leže střílet přijatelně ve stoje je otázka maximálně jedné sezóny.
Richard Bořuta
Jiří Koubek, 25.2. :
Ahoj příznivci biatlonu.
Nejdůležitější ze všech bodů je zdravotní hledisko na tom se snad všichni shodnou.
Je všeobecně známé, že poloha vstoje je značně nepřirozená a nefyziologická. Tato poloha je však nepřirozená i pro dorostence, juniory i dospělé. Biologický vývoj a osifikace kostí může skončit u chlapců až kolem dvacátého roku.Navíc i při poloze vleže je nadměrně zatěžována například krční páteř. Proto si myslím, že pouhým zrušením stojky v kategorii žactva nepřispějeme k lepším návykům držení těla a neodvrátíme případné zdravotní problémy v pozdějším věku. Důležitější je spíše apelovat na trenéry mládeže, aby se více věnovali kompenzačním cvičením v tréninku, aby kontrolovali zda jsou cvičení prováděna, zda jsou prováděna správně a vést svěřence k tomu aby si uvědomovali jejich důležitost, protože děti a mládež a sami od sebe cvičit nebudou!
Biologický věk
Zde si myslím, že daleko větší rozdíly ve výkonnosti závodníků v závislosti na bilogickém věku se budou tvořit při běhu na lyžích resp. běhu. než při střelbě vstoje. Další problém je, že tyto rozdíly dále pokračují i v dorosteneckých kategoriích a mohou se srovnat klidně až kolem dvacátého roku, tedy v juniorech. S tímto problémem se však setkáváme prakticky v každém sportu a vždy budou jedinci akcelerovaní a opoždění. Zde je důležité spíše odlišit akceleraci od talentovanosti jedince. Tento problém je aktuální v případě rozhodování o míře talentovanosti jedince a případnému zařazování do sportovních center mládeže. Proto je nutné kromě výkonnosti brát v potaz i biologický věk jedince a další předpoklady.
Vytváření nesprávných návyků
K vytváření nesprávných návyků může docházet stejně tak při střelbě vleže jako vstoje. Současné vzduchové zbraně "odpustí" spoustu chyb, ale vývoj nelze zastavit a tak je zde nejdůležitější práce trenérů mládeže, aby k nesprávným návykům nedocházelo.
Na závěr bych dodal, že v ČR u střelců specilastů v žákovských kategoriích se střílí pouze vleže!
Sečteno a podtrženo: ač to možná podle textu nevypadalo,tak bych stojku v kategorii žactva zrušil, ale rozhodně toto zrušení samo o sobě neodvrátí možné pozdější zdarvotní komplikace a nesmaže rozdíly v biologickém věku, je nutné pro to udělat víc.
S pozdravem Jirka Koubek , KB Kapslovna
Jan Sucharda, 25.2. :
Čau Vlastiku a diskutující biatlonisté,
mé zkušenosti s tréninkem dětí jsou asi menší než většiny z Vás, ale pokud bych se měl vyjádřit k problému střelby, tak stojku zrušit (viz. dříve jmenované důvody - především nerovné předpoklady pro správnou techniku provedení - nedostatek síly v kombinaci se "snadností" zásahu a tím větší pravděpodobnost fixace hrubých chyb do budoucna) a v leže klidně 0,5kg na spoušť, protože tam bych řekl, že je největší kámen úrazu při přechodu na malorážku - opět fixace hrubých chyb v jemné koordinaci při spouštění. Biatlonu Zdar.
Jan Hanis Sucharda
Vladimír Haumer, 24.2. :
Ahoj Vlasto,
chtěl bych se také vyjádřit k problematice střelby v žákovských kategoriích ve stoje.
Podle mého názoru nemáme kam spěchat s dětmi a byl bych pro, aby se nestřílelo v žákovských kategoriích ve stoje. Předně si myslím, že každé dítě je jinak fyzicky vyspělé a v kategorii je rozdíl dvou let a to je už u některých dětí velice znát, nehledě k tomu i pouze v ročním rozdílu mezi nimi. Mám i zkušenost z vyjádření dětské lékařky u jednoho našeho závodníka, který má problémy se zády a vůbec mu nedoporučovala, aby je zatěžoval střelbou ve stoje a to z důvodu rychlého růstu v tomto období. Myslím si, že v dorostu a dalších kategoriích se postupně naučí střílet z malorážky jako je tomu v jiných zemích, kde vůbec netrénují děti střelbu ve stoje. Za další, a to vyplývá z předchozích vět, je rozdíl ve výšce dětí a z toho plyne i poloha při střelbě, kdy menší závodník se musí více zaklonit a vyšší závodník má zase terče moc nízko. To je asi vše k tomuto tématu.
Měj se.
Vladimír Haumer, klub biatlonu Vyškov
Honza Gabko, Biatlon Klub Bobrky Vsetín 24.2. :
Ahoj všichni,nebudu to,moc rozebírat.
V každém případě střelbu ve stoje zachovat,dokázal bych si představit i některé tvrdší podmínky,když budeme "ulevovat",bude hůř.
K otázce spojení Č.P. žactva a dospělých, jsem pro,klidně mohou být společné všechny,aspoň děcka uvidí jak závodí jejich "vzory".Neni mi ale,jasné kolik jich dostanu na závody během prázdnin v srpnu,navrhoval bych aby srpnový Č.P.žáků byl sloučen s M. Č.R. dospělých v září,aspoň budou mít děti vetší motivaci.
To je vše.Zdar.
Martin Holiš, 22.2. :
Zrušení střelby v stoje u žákovských kategorii
V žákovském biatlonu se pohybuji 2 sezony. Získali jsme okolo 30 medailí jak v letním, tak zimním biatlonu.
V tréninkovém procesu nedochází k žádné specializaci. Důraz je kladen na všestranost rozvíjení běžecké techniky na lyžích, tak i atletického běhu.
Trénink střelby probíhá 1x max 2x do týdne před větší akcí a většinou je součástí intervalového treninku.
Když se podíváme reálným pohledem na úroven biatlonu jak žákovského tak i dorosteneckého je zde velký problém spíše v běhu, děti i dorost většinou nezvládají běžeckou techniku a běh samotný a potom se střelba po běhu pro ně stává velice obtížnou až frustrující.
Zdravotní hledisko
- osobně si myslím, že podíl stojky na vznik zdravotních problémů u dětí je v podstatě zanedbatelný a vzhledem k času, který mladí sportovci věnují danému tréninku.
Pokud někdo věnuje velké množství času speciálnímu treninku střelby tak je to na úkor jiných činnosti, které se mají v tomto věku rozvíjet.
- když to sečtu v počtu tréninkových hodin střeleckým tréninkem je to zanedbatelné a nějaké zdravotní obtíže jsme nezaznamenali.
Hmotnost zbraně
- váha zbraně může být pro určité jedince vetší vzhledem k růstovým a silovým rozdílům, což je přirozené a může a určitě způsobuje rozdíly ve vykonnosti a do značné miry ovlivňuje při střelbě ve stoje konečný výsledek
Snadnost zásahu
- procento zásahu je zde větší než u malorážky což už víme. Dalo by se to korigovat větší hmotností na spoušti což by prospělo k možnému přechodu na malorážku. Je třeba si uvědomit, že žákovské závody by měly být přípravou pro vstup do malorážkového biatlonu a neměl by být brán jako samostatná disciplína, chybou je, že pro mladé sportovce je to určitým sportovním vrcholem jejich sportovní kariery.
Možné změny
- V žákovských soutěžích bych v kategorii A zrušil střelbu uplně
A to z důvodů, že většina dětí neumí pořádně ovládat lyže a k tomu mají ještě střílet ( v závodním poli jsou 2/3 sportovců ve všech kategoriích, kteří s tím dost bojují )
- aby se to zlepšilo navrhoval bych to, aby se děti z prostředí biatlonu povinně zůčastnili soutěží MČR v běhu na lyžích a tato soutěž by se započítávala do ČP v biatlonu ( ročně se jedná o 2 víkendy ).
Nebo by se čistý běh mohl stát součástí ČP v biatlonu ( 1 až 2 závody )
Když si projdeme výsledky ČP biatlonu a běhu na lyžích, tak nejlepší v biatlonu se dovedou prosadit i v běhu na lyžích a to jak v žácích i dorostu. Bude to jen ku prospěchu věci, protože běžecká část hraje větší a větší roli ve světovém biatlonu.
Dobrý biatlonista musí být špickový běžec, všichni o tom víme a ten kdo ne tak zaspal. Došlo by ke zkvalitnění soutěže.
Martin Holiš, trenér sportovního střediska běhu na lyžích a biatlonu Rožnov pod Radhoštěm
Vlastimil Vávra, 22.2. :
Ahoj Vlastiku,
na toto téma už jsme spolu před několika lety hovořili, takže můj názor určitě znáš. Z důvodů, které jsi zcela srozumitelně s výstižně napsal bych střelbu vstoje v kategorii žactva vyřadil. Pokud budu jako trenér chtít, u sportovců o kterých budu přesvědčen, že mají předpoklady ji zvládnout, můžu jí zpestřit kdykoliv střelecký trénink.
Na soustředění v listopadu v norském Geilu jsem viděl skutečně přirozenou přípravu mládeže – biatlonistů, důraz je kladen především na zvládnutí běžeckých pohybových dovedností, k tomu doplňovali i nácvik techniky střelby – to že, střílejí s dětmi s malorážkou bych nesouhlasil (sice za drahé vzduchovkové zbraně ušetří, ale zase potřebují malorážky a navíc dražší střelivo a co je asi nejvíc důležité – otázka bezpečnosti). Určitě však stojí na zvážení opodstatněné využívání opory!!! Teď jak nabízí Larsen – plastové pyramidy jsou fakt super…
Vzpomínám, že když jsem poslouchal Tvoji přednášku na semináři kdysi v Brně, tam jsi v podstatě porovnával pojetí technik jednotlivých zemí, z mého pohledu je nám ta norská přirozená škola nejblíže…
Měj se a snad se to někam pohne… Vlasta Vávra
Vít Effenberk, 21.2. :
Plně podporuji myšlenku zrušení střelby ve stoje.
Ve věku 14 - 15 let, spíše 13 let, nácvik musí začínat před sezónou, existují významné rozdíly v biologickém věku, nikoli kalendářním věku, sportovců. Zatím co někteří mohou být biologicky urychleni, jiní naopak opoždění, odborná literatura hovoří o +- 2 letech. Takže vlastní fyzický rozvoj může být vzdálen cca 5 let. Střelba vstoje sama o sobě není nic zdravotně přínosného a my ji ordinujeme dětem v době utváření a rozvoje správného držení těla do dospělosti. To je první NE Hmotnost zbraně a nutnost jejího udržení vede u těch slabších k vypracovávání nesprávných návyků. Např. příliš široký postoj, nadměrný záklon apod. proto NE.
Přílišná blízkost terče 10 m a nutnost standardizovat výšku terčů vede k tomu, že nedorostlí střílí "do kopce", přerostlí "z kopce", u malorážky, kvůli vzdálenosti se tyto problémy minimalizují. Proto NE.
Problém "stojky" v zimě na naklistrovaných lyžích je také jasný, na koberce ne, odcházejí i s koberci, zbytky pak zalepí skate lyže při tréninku a následných závodech. Proto NE.
K ostatním státům:
Norsko - žáky moc neřeší, do 16 let malorážka L s oporou.
Švédsko - podobně
Polsko - neřeší žáky, jedou jen malorážku, Německo - jezdí kategorie jednoleté, v 15 letech jedou o třetinu delší tratě než my L,L,S Slovensko - podobné jako u nás Rakousko - podobně jako u nás - střílí se ze zbraní dodaných pořadatelem na větší terče Švýcarsko - střílí L od 9 let, stojku v kat jako my, zbraně stejně jako Rakousko.
Vít Effenberk
Slavomír Gřešek, 21.2. :
není to tak ůplně pravda,že se toto téma týka jen zimy, ale i léta na toto téma jsme se bavili již loni v Letohradu reakce byly rozdílné ale v zásadě jsme se většinou shodli, že zrušit stojku není špatný nápad zároveň jsme diskutovali jestli v ležce nezmenšit terče o max 2, mm na průměr terče bylo nám slíbeno že se na stránkách ČSB otevře diskusní fórum tento slib se splnil až cca po 4 měsících alespoň tak v době kdy se ještě běhal BZBZ a SZBZ tak jsme střelbu ve stoje stříleli až od dorostu B myslím si, že přejit na malorážku a střílet po přechodu i stojku by byl dost velký záběr nějaké základní návyky pro stojku mají dorostenci od žáku , ale musí se vyrovnat s malorážku, ji pořádně omakat zvyknout si na ní, zvyknout si na jiný způsob střelby na relativně menší terče a větší vzdálenost střelby proto se stavím za názor zrušit stojku jak u žactva tak i u dorostu A
dále by jsme něli včas vědět jak je se se střrlbou u kategorie žactva A platí zákaz střelby ze sásobníku, stříli jednotlivé rány do pokynů je to pozdě sloučení závodů není špatná nápad , ale závodit tam kde není velká možnost levnějších ubytovacích kapacit pro žáky není vhodné sníži se tím pravděpodobně účast a tím i základna svaz ušetří, ale kluby prodělají tisíce termín III. českého poháru srpen - kolik si myslíte že přijede žáků?????
hromadný start na MČR žactva 20 nejlepších rozšířit na 24 - 26 malokterá kategorie je pod stanovených dvacet u D+D je limit 27 z žebříčku to je diskriminace naší žákovské členské základny u D+D je malokterá kategorie nad 20 závodníku když sloučit tak by jsem sloučil MČR to by snad byla pronaše nejmenší větší motivace.
projednávat tyto záležitosti na závoddech biatlonu kde jsou dvě třetiny klubu celé ČR není vůči ostatním klubům, které dělají jen léto úplně fér, měli jste otevřet diskusní fórum a na základě návrhu pak projednat a vybrat nejlepší řešení připadá mi že svaz nemá moc velký zájem o malé kluby, které tvoří podstatnou část členské základny v tomto případě zrušme ůplně ČP žactva a postup na MČR z žebříčku oblastních závodů ušetří jak svaz tak i kluby kdo bude chtít jet dále tak pojede do vedlejší oblasti a pravděpodobně by se zájem zvýšil teď se oblastní závody dělají jen pro závod
poslední přípomínka kde jsou sliby, že část závodu bude v čechách a část na moravě v následující letní sezóně to ale tak není
Se sportovní pozdravem Slavomír Gřešek
BK SMTu Poruba a za krajskou komisi